V minulosti se na rozhodnutí vlastníka, zda chce nebo nechce povolit trvalý pobyt nájemce nebral ohled. V roce 2018 se to ovšem změnilo a dnes je již vztah majitele a nájemce pevně stanovený v zákoně. Proč změna nastala a jakým způsobem musíte zažádat o změnu bydliště?
Stát chce vědět, kde reálně bydlíte
Hlavním důvodem, proč se stanovy změnily je především fakt, že do jednoho bytu se často registrovalo více lidí než tam reálně bylo. Díky tomu vznikaly vlastníkům, ale také nájemcům potíže například ohledně exekucí. Zákon však ustanovil, že „pána domu“ nemusí žádat rodinní příbuzní, manželé a registrovaní partneři. To je samozřejmě příjemné a naprosto pochopitelné.
Nyní se ovšem dostavil jiný problém, a to právě nemožnost obyvatel mít trvalý pobyt tam, kde skutečně přebývají. Většina majitelů jim totiž žádost zamítnou. To znamená, že se musí registrovat na magistrátu města, což ztěžuje úřadům a státu komunikaci s obyvateli.
Z pohledu zaměstnavatele také není příjemné, když vidí v občanském průkazu uchazeče o zaměstnání jako adresu magistrát města. Proč? Protože takovou adresu mívají především lidé bez domova. V životopise i během pohovoru to nepůsobí velmi dobře, ale spousta lidí s tím nemůže nic moc udělat. Má tak jen několik možností: jednou je smířit se s tím, změnit bydliště, nebo požádat přátele či rodinu, aby je nechala napsat na svoji adresu.
Jak žádat vlastníka
Žádost o přihlášení na adresu musí být písemná, stejně jako její schválení. Právě s tímto dokumentem půjdete na úřad. Bez souhlasu se vůbec nikam nepohnete a nemusíte na úřad ani chodit. Když se o tomto návrhu ve vládě hovořilo, jejich obavy se týkaly především zvýšeného počtu obyvatel přihlášených na adrese sídla ohlašovny, tedy na magistrátu města. To se nakonec potvrdilo. Báli se ale také toho, že se tím ovlivní kvalita evidence obyvatel.
Vlastník objektu je o přihlášení také písemně informován od města. V případě, že s tím nebude souhlasit nebo se občan odstěhuje, má nárok podat návrh na zrušení místa trvalého pobytu daného občana.