Každý je zvyklý na to své. Může být sebelepší hotel, sebelepší strava, nikdy to nebude jako doma. Zde má každý své místo a další oblíbené věci. Já se kupříkladu nemohu při jídle obejít bez poslouchání nějakých legrácek a hraní karet na PC. Dříve jsem u jídla četl a bez toho to nebylo ono. Nikomu to nevadí, jsem doma sám, takže…
Ve společnosti je to samozřejmě jiné. Tam si každý knihu asi nevezme, nebo nebude u jídla číst noviny. Někteří mužové ostýchají se dokonce v hotelu složiti své olbřímí nohy na stolní desku, aby uvolnili cestu krevnímu řečišti. A o tom, že by si povolili opasek nemůže být ani řeči. Natož aby si hlasitě říhli.
Doma to mužové činí v klidu, vědomi si toho, že oni jsou zde páni a každý jim může políbit šos. Také se něco nasháněli a nadřeli, aby jejich bydlení odpovídalo jejich zájmům, takže výsledek je podle toho. Každý ihned pozná, že je u fotbalového fandy, nebo zarytého sci-fi fanouška.
Jsou však také lidé, kteří si zařídí domov normálně, bez nějakých extrémů a jsou s tím spokojeni. Obývák sice hostům neprozradí, čemu majitel holduje, ale to také není potřeba. Stačí, že je zde čisto a útulno.
O byt je pak třeba se neustále nějak starat. To znamená minimálně jednou za čas vyluxovat, proběhnout byt s prachovkou či mokrým hadrem a občas vyčistit okna. Jednou za pár let vymalovat, natřít co je potřeba a pak zase uklidit.
Muž, který si pořídil ženu to má dobré. Většinou se o to starat nemusí. Nebo ano a dvojnásobně, tak, jak jej žena donutí. V normální domácnosti to však dělá ona, a tak to má být.
Podle toho, jak máme doma hezky, tak se také domů těšíme. Jinak bychom se vraceli do špinavého bytu, kde s námi bydlí i krysy a jinak do čistého a vonícího domu. Ostatně, všichni to známe, takže jaképak sáhodlouhé debaty. Nuže, jdete si uklidit? Tak šup šup, ať to máte brzy hotovo.